Parazité

Rozlišujeme tyto druhy parazitů - vnitřní (endoparazité) a vnější (ektoparazité). Určitě jste se někdy s některými osobně setkali, vyskytují se kdekoli a nejlepší obranou je proti nim správná hygiena a preventivní odčervování.

Do článků byly použity materiály z portálu efauna a obrázky z wikipedie a webových stran firmy Bayer Health Care, která nabízí vynikající spot on Advocate působící jak na vnější, tak na některé vnitřní parazity. Osobně s ním máme vynikající zkušenosti.

1. Vnější parazité
2. Vnitřní parazité

Vnější parazité

Klíště obecné

Určitě všichni tohoto parazita znáte. Klíšťata jsou cizopasníci patřící mezi roztoče a nejčastěji jej lze nalézt na okrajích listnatých lesů, stíněných křovisek, parků, na zatravněných plochách apod. Životní cyklus klíštěte: larva - nymfa - dospělec. Samice je větší než sameček a je výrazně dvoubarevná, je schopna naklást až 4000 vajíček.

Klíště se živí krví hostitele. Klíšťata způsobují svým sáním ztrátu krve, do ranky také vpouštějí sliny, které obsahují jedovaté látky, které zabraňují srážení krve. Se slinami se mohou do těla hostitele dostat také původci různých nemocí, viry a bakterie. Tím se klíště může stát přenašečem některých závažných onemocnění, u psů v našich podmínkách je nejdůležitější z nich borelióza. Klíště je třeba vždy odstranit a poté místo napadení vydesinfikovat. Ochranou proti těmto cizopasníkům jsou různé repelentní prostředky.

 

Blecha 

Blecha je nejčastější cizopasník psa. Sama cizopasí, ale je také mezihositelem tasemnice. Blecha je malý drobný parazit veliký 1 - 5 mm, živí se krví svého hostitele a nejčastěji je najdete na krku, hřbetu a u kořene ocasu. Samičky blech kladou vajíčka do srsti psa, odtud pak vajíčka padají do okolí, kde se do cca jednoho týdne vylíhnou larvy, z nichž se pak vylíhnou dospělé blechy. 

Blechá má vynikající skokanské schopnosti a tímto způsobem se šíří mezi psy. Příznakem toho, že je pes zablešený je úporná svědivost kůže a drbání. Také v srsti psa po důkladné kontrole můžete nalézt malé tmavé tečky (trus blech). Blech se zbavíte vhodným antiparazitálním přípravkem a je nutné důkladně vydesinfikovat i okolní prostředí, ve kterém pes žije (bouda, pelech,...). Nejlepší je však prevence - existuje mnoho antiparazitálních obojků, sprejů nebo spot ony.

Veš psí

Veš je zploštělá shora dolů a má krátké, silné končetiny, které nejsou přizpůsobeny ke skákání, takže je veš poměrně málo pohyblivá a lze ji snadno odhalit. Barva vši je šedavá až bělavá. Dospělá veš i larva se živí krví psa. Veš psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývoj se odehrává pouze na těle psa, samice kladou vajíčka tak, že je přilepují k chlupům (tzv. hnidy). Z nich se pak vylíhnou larvy po dokončení vývoje se vyvine dospělá veš.

Veš psí způsobuje psovi svědění, takže se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může infikovat a vzniknout ekzém. Nejčastěji se vši vyskytují na hlavě psa, tedy v okolí očí a tlamy, je lépe poradit se o jejich odstranění s veterinárním lékařem, který doporučí vhodný prostředek tak, aby psovi neublížil. Veš se na psa přenáší většinou bezprostředním stykem s napadeným psem. Ochrana tedy spočívá v tom, nevodit psa na taková místa, kde by mohl být napaden a k péči o srst používat výhradně vlastní hřebeny a kartáče.

Všenka psí

Všenka se podobá jak vzhledem, tak způsobem života vši. Všechna vývojová stadia i dospělí jedinci se však živí kožním mazem a vrchními vrstvičkami zrohovatělé pokožky, a jen příležitostně sají krev. Je také mnohem pohyblivější než veš, takže při pokusu o jahelní se snaží co nejrychleji schovat. Tělo všenky má šedavě bělavou barvu a mnohem širší hlavu než veš. Všenka psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývojová stadia všenky jsou stejná jako vývojová stadia vši. Nález hnid tedy znamená, že pes může být napaden jak vší psí, tak všenkou. Vyvolává škrábání a kousání, které může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky hubíme stejně jako vši a blechy.

Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis)

Je drobný roztoč zavalitého těla, viditelná pod mikroskopem. Zákožka se rychle pohybuje a šíří se snadno mezi hostitely. Je původcem svrabu, který se přenáší jak přímým stykem tak i z dek a hřebenů. Zákožka psí nemusí cizopasit pouze na psovi, ale může přecházet i na jiné hostitele, a to například i na člověka. Vývoj se děje na hostileli (vajíčko - larva - dospělec). Samice zákožky provrtávají v kůži chodbičky a do nich kladou vajíčka. Chodbičky jsou viditelné okem a jsou tam, kde je kůže nejtenčí. Zákožka se živí tkáňovým mokem a do ranky vylučuje jedovaté látky.

Na psovi zákožku poznáte nejprve tam, kde je pes nejméně oststěn - břicho, vnitřní plocha stehen. Odtud se pak šíří dále. Kůže se na těchto místech zanícená, odlupuje se v šupinách a postupně dochází k vypadávání srsti. Postižená místa silně svědí a pes se úporně škrábe, čímž si může způsobit i rozsáhlá poradnění. Léčba je dost komplikovaná. Nejprve se musí určit nemoc a poté veterinární lékař určí přípravky, které svrab vyléčí. Nejčastěji se používají různé speciální koupelové kůrya poté i speciální léky. Důležitá je desinfekce okolního prostředí. Postiženého psa je nutné ihned oddělit od ostatních zvířat a desinfikovat i předměty, se kterými přišel do styku.

Ušní svrab (Otodectes cynotis)

Strupovka ušní je roztoč, který žije výhradně na povrchu výstelky zevního zvukovodu a na zevních plochách ušních boltců. Je původcem tzv. ušního svrabu, což je zánět zevního zvukovodu, v těžších případech může být tímto onemocněním postiženo i střední ucho. Strupovka se živí ušním mazem, nevyvrtává chodbičky jako zákožka. Postihuje psy a kočky, u člověka se vyskytuje jen přechodně. Strupovka dráždí ucho svým pohybem, pes je proto neklidný a škrábe se. Druhotně se v okolí uší a očí vyvíjí ekzém a na ušních boltcích se objevují strupy. Léčbu je třeba svěřit do rukou veterináře, který aplikuje speciální léčiva.

 

Trudík psí

Trudík je cizopasný roztoč, jehož tělo má doutníkový tvar. Je viditelný mikroskopem a je původcem onemocnění demodikóza . Trudník psí je v malém počtu přítomen ve vlasových váčcích většiny psů, a pokud přirozená obranyschopnost psa nedovolí přemnožení tohoto kožního parazitického roztoče, nedochází ani k projevům kožního onemocnění. Nejčastěji bývají demodikózou napadena štěňata a mladí psi ve věku 3 - 18 měsíců. Napadeni mohou být také podvyživení a oslabení psi, psi starší nebo v celkově špatné fyzické kondici a nejčastěji jsou to krátkosrstá zvířata.

Trudník proniká podél chlupu do mazových váčků, tam se množí a způsobuje jejich roztažení, čímž se chlup uvolňuje a vypadává. Obsah mazového váčku se druhotně infikuje mikroby a hnisá. Na postižených místech se objevují nejprve malé skvrny s řidší srstí, které se později rozšiřují, splývají a vznikají tak velké plochy bez srsti. Tyto plochy mají šedomodrou až načervenalou barvu a z jejich povrchu se odlupují vrstvičky pokožky. První příznaky onemocnění se projevují na hlavě kolem očí, na nose, na pyscích a na hrudních končetinách. Postižená místa nesvědí. Trudníci se však mohou mízní cestou dostat až do vnitřních orgánů, kde potom cizopasí, demodikózu tedy nelze považovat pouze za kožní onemocnění, ale je třeba na ni nahlížet jako na onemocnění celkové. V pokročilém stadiu nemoci pes typicky páchne a trudníci jsou snadno rozpoznatelní při mikroskopickém vyšetření kožního seškrabu. Léčba je zdlouhavá a složitá, neboť choroba je velmi úporná. Zvlášť nepříjemné je, když je napadena kůže v meziprstí. Léčbu je nutné svěřit do rukou veterinárního lékaře.